CAMINO den pátý

DEN PÁTÝ 12. 9. 2018           ARZÚA - PEDROUZO


  • Nachozeno: 26 km

  • Čas chůze: 10 hodin 15 minut

  • Co jsme viděly: eukalyptový les, Ferreiros, La Rúa, Pedrouzo


trasa dalšího dne
trasa dalšího dne

Tentokrát jsme se na ubytovně moc nevyspaly, protože čím blíže jste Santiagu, tím více lidí potkáváte a také tím dříve lidé vstávají. Takže už kolem 4 hodiny ráno v pokoji svítily čelovky a lidé vstávali, nandavali batohy a vydávali se na cestu. My jsme měly klasické ráno a před ubytovnou jsme stály s čelovkami kolem půl osmé ráno. Prvním zážitkem toho rána bylo razítko od jeptišky, která stála před kostelem a dávala mlčky razítka okolním poutníkům.

Na co jsem se ale už před cestou těšila, byly úseky přes eukalyptový les, který jsme si hlavně s Hankou vychutnávaly. Běhaly jsme po lese jak blázni, třely mezi dlaněmi listy a čichaly snad ke každé větvi. 



Ten dem jsme potřebovaly více a více odpočívat, a tak jsme častěji stavěly. Také jsme šly hodně sólo, protože já díky kotníku musela jít pomaleji, Robču bolely také nohy, Aduš se zase ozvalo koleno a Hanku začaly bolet kyčle. A tak jsme si šly každá svým tempem s tím, že po 5 km jsme si vždy daly sraz. A tak jsme právě v těchhle úsecích měli prostor na to, přemýšlet. A člověku se opravdu v hlavě honí mnoho věcí, když jde sám, s těžkým batohem někde ve Španělsku. Přemýšlí nad tím, proč cestu jde, proč každý den vstává brzy ráno a podstupuje tu bolest zas a znova.... Pak si ale zase uvědomíte, že je strašně osvobozující týden neřešit nic jiného než to, kde budete ten den spát, co budete jíst a kde si ošetříte nohy. Protože tohle jsou ty důležité věci, nehoníte se za zbytečnosti, nestresujete se kvůli blbostem, zkrátka si úžasně vyčistíte hlavu. 



Původně jsme na tento den měly naplánováno 20 km, ale když jsme došly do cílového města toho dne, říkaly jsme si, že je ještě brzy a že máme sílu, tak co kdybychom šly ještě dál? O to míň kilometrů bychom pak šly další den. A tak jsme pokračovaly do města San Anton. Tam jsme ale zjistily, že nemáme kde přespat, protože jediné, co tam bylo byl neskutečně drahý hotel. A tak před námi bylo rozhodnutí, zda se vrátit ty 3 km zpět anebo jít 6 km do dalšího města s nejistotou, zda tam bude ubytovna. Nakonec jsme zvolily variantu jedna a šly 3 km zpět do Pedrouza, kde jsme ve městě našly ubytovnu hned vedle potravin. 



Byly jsme už jen nějakých 20 km od Santiaga, a tak to taky vypadalo. Ubytovna praskala ve švech, v pokoji bylo přes 30 paland, všude bylo plno, smrad a strašně dlouho se v pokoji svítilo. Rychle jsme si ve venkovní kuchyni udělaly jídlo, já vzbudila u poutníků rozruch se svojí Adventure menu žemlovkou, holky si vypraly oblečení a šly jsme spát. Čekala nás poslední noc na Caminu....