ISLAND den pátý

DEN PÁTÝ 6. 5. 2018      DRANGSNES - HENGIFOSS

  • Najeto: 679 km
  • Délka jízdy: 8 hodin, 41 minut
  • Co jsme viděly: Hot pot v Drangsnes, Glaumbaer, Godafoss Waterfall, Mývatn, Namaskardh, polární záře

Trasa celého dne
Trasa celého dne

Byly jsme za půlkou našeho tripu a poslední den na fjordech, a tak to chtělo nějakou odměnu a tou byl hot pot v Drangsnes. V 7 stupních nad nulou jsme se odhodlaly, vzaly plavky a šly do toho. A víte co? Bylo to naprosto super! Hot pot hned u oceánu, vařící voda přitom venku nádherný vzduch. West fjordy jsou totiž část Islandu, která je nejblíž ke Grónsku a tak je místní klima dost ovlivněno touhle polohou.


Po super koupačce jsme se vysmáté vydaly dál na cestu, oficiálně jsme opustily fjordy a čekal nás přejezd severu Islandu až na východ. První zastávkou byl skanzen Glaumbaer s typickými severskými domečky porostlými trávou. Neplatily jsme ani žádné parkoviště nebo vstupné. Prošly jsme si domky a pomalu si začaly zvykat na jinou krajinu a jiné prostředí než na které jsme byly poslední dva dny zvyklé.  Největší změnou pro nás byla auta na silnici :) Protože ve fjordech jsme opravdu téměř žádné nepotkaly.


Tenhle den jsme jely největší část cesty a opravdu jsme se potřebovaly dostat co nejdál, abychom vše stihly. Ale bohužel počasí šlo proti nám a tak se nám stalo, že jsme na 1,5 hodiny uvízly na silnici ve sněhové vichřici. Stály jsme z kopce dolů, protijedoucí auta musela nahoru vyvážet odtahovka, pár aut bylo v příkopě a všude byla spousta policajtů. Ještě, že jsme měly kýbl oříšků od Andy a deky... Už jsme si myslely, že na té silnici snad budeme muset i spát. Navíc jsme opravdu spěchaly, protože jeden z Islandských tunelů, kterým jsme potřebovaly projet, měl od 22 hodin uzavírku na další týden... Naštěstí pak přestalo sněžit a foukat a my se jak na saních doklouzaly z kopce dolů a mohly jsme pokračovat.

Letem světem jsme si prohlídly vodopád Godafoss, kde se nám už začalo lehce stmívat. Za světla jsme ještě viděly jediné jezero na Islandu - Mývatn, které nás zas až tolik neuchvátilo. Pak nás ale čekal neskutečně zajímavý přejezd přes sirná pole... Všude okolo nás se ze země kouřilo, blížila se noc, venku to smrdělo jak tisíc pukavců a my si připadaly, jako bychom jely někde na Marsu. Krajina kolem nás byla neskutečná, až se nám z toho chvílemi motala hlava a připadalo nám, že jedeme pořád někam nahoru, přitom jsme jely po rovině.



Při přejezdu touhle krajinou jsme si říkaly, že cítíme v kostech polární záři. Takový ten pocit, kdy si říkáte, že dnes je ten den, kdy by to mohlo vyjít! Každý den jsme sledovaly aplikaci, která předpovídala výskyt polární záře, ale nikdy nebyla tam, kde jsme byly my... Ale tenhle večer jsme ji prostě chtěly vidět. Původně jsme ten večer měly v plánu končit někde u jezera Mývatn, ale nebyly jsme ještě tak unavené a nemohly jsme ani najít vhodné místo na spaní ,a tak jsme jely dál. No a díky tomu se to stalo.... Byly 2 hodiny ráno, jely jsme už tmou a já vyhlížela něco, co jsem viděla jen na obrázcích... A najednou to přišlo! Zpočátku to vypadalo, jako by se někomu kouřilo z komína, až na to, že jsme byly v místě kde široko daleko nebylo ani živáčka. Okamžitě jsme zastavily uprostřed silnice a vyběhly z auta. A pak to začalo... ten kousek, co vypadal jako kouř se začal zelenat, fialovět, mizet a objevovat se jinak barevný na jiném místě... trvalo to asi 10 minut a nemám z toho ani jedinou pořádnou fotku (protože jsem sice ve skrytu duše doufala, že ji uvidíme, ale nenastudovala sem, jak ji vyfotit). Takže jsem pak jen seděla na zemi, koukala na nebe a nevěřila tomu. Tohle je jedna z těch věcí, které si budu pamatovat do konce života!


Nabilo nás to tak, že jsme nakonec dojely až k vodopádu Hengifoss, který jsme měly v plánu až druhý den. Tam jsme na parkovišti přespaly v autě, ale ani jedna jsme nemohla spát, jak jsme byly nadšené z toho, co nám Island za těch 5 dní naservíroval.