ISLAND den sedmý

06.09.2019

DEN SEDMÝ 8. 5. 2018 REYNISDRANGAR - REYKJAVÍK

Najeto: 293 km
Délka jízdy: 4 hodiny, 12 minut
Co jsme viděly: Skógafoss, Solheimasandur (vrak letadla), Vík í Mýrdal, Reynisfjara, Reynisdrangar, Národní park Pingvellir

trasa celého dne

Po další noci v posteli jsme se vydaly na náš poslední objevovací den na Islandu... čekala na nás hodně turisticky profláklá místa, a tak jsme z toho byly takové zvláštně naladěné. Navíc už od rána byl venku pořádný liják.

První, kam jsme vyrazily, byl vodopád Skógafoss, který jsme měly kousek od ubytování. Kromě toho, že jsem celý trip na Islandu hledala ten vysněný vodopád za kterým se dá projít (ano je to tento a já to nevěděla), jsme si tenhle vodopád užily i v pláštěnkách a ve slejváku. Vlastně ani nebylo poznat, zda ta voda padá z nebe nebo z té masy nad námi. Parkoviště u vodopádu bylo plné aut a obytňáků a my tak nějak tušily, že těch lidí bude víc a víc... A tak když jsme viděly cestičku, která vedla nahoru nad vodopád, raději jsme si při pohledu na zástup lidí, tenhle výhled nechaly ujít a jely dál.

Další naší zastávkou byl totiž Solheimasandur (vrak letadla). Zastavily jsme na parkovišti, od kterého to je k letadlu pěkných pár km... takže si představte následující - černý písek, slejvák, vítr a x km pěšky po planině... Optimisticky jsem si přes bundu vzala ještě jednorázovou pláštěnku, kterou mi po pár metrech roztrhal vítr. Už v půlce cesty jsme byly promočené až na kost, ale nepřecházel nás smích :) Takže od letadla máme správně temné fotky, všude mlha, lezavo, my mokré a k tomu vrak letadla... Jediné kam se dalo schovat bylo do vraku, doporučuji se podívat dovnitř. Cestou zpět nám samozřejmě na chvíli přestalo pršet, což situaci ale moc nepomohlo :)

Promočené jsme sedly do auta, svlíkly vrchní vrstvy a začaly je sušit na všem z čeho v autě alespoň trošku foukalo. Naše auto po chvíli vypadalo jako skleník. A tak jsme seděly ve spodkách a v žabkách v autě a valily jsme to směr Vík í Mýrdal na proslulou černou pláž. Další místo s parkovištěm plným aut. Tady už to byl vyšší level, u parkoviště byla i restaurace... Po fjordech pro nás tohle bylo hodně náročné, ale holt to je cestování 21. století (a bude hůř). Černá pláž je super místo, čedičové skalní sloupy Reynisfjara jsou velký zážitek. Doporučuji jít podél pláže až za sloupy, kde je malá jeskyně. Ovšem není to dobrý nápad, když jsou velké vlny, jako jsme měly my :) Protože jsem hecíř a blázen už od narození, samozřejmě že mě zajímalo, co je za rohem, kde nejsou ty davy lidí... jeskyně stála za to, akorát že dalších asi 10 minut jsem musela čekat až bude větší odliv, abych se dostala zpět. Neměla sem z toho vůbec dobrý pocit a kamarádka Klára, která zůstala na pláži a jen viděla jak já zmizela za rohem a nevracím se, ta z toho měla málem infarkt :)

Lámaly jsme si hlavu, odkud všichni dělají ty krásné fotky téhle pláže a skal ve vodě. Až jsme nakonec to místo našly. Stačí jen popojet autem kousek za Vík a jít se projít po útesech. Byly jsme tam něco přes 45 minut a stihly jsme ten výhled snad za všech druhů počasí, jaké si umíte představit.

A protože jsme ještě nechtěly do města a potřebovaly jsme ještě nějakou přírodu, řekly jsme si, že protáhneme plán a zajedeme ještě do pověstného Národního parku Pingvellir. Tohle místo je známé hlavně tím, že se zde setkávají dvě tektonické desky - Severoamerická a Euroasijská. Takže můžete stát jednou nohou na jedné a druhou na druhé. Vstup do parku je zdarma, platí se pouze parkoviště, ale jen do určitého času, my jsme neplatily nic :) Park je krásně udělaný, stezky v něm jsou dřevěné a můžete tu chodit klidně celé odpoledne. POZOR pohybovat se můžete jen po vyznačených místech.

Náš poslední den se chýlil ke konci a tak jsme vyrazily zpět do Rejkjavíku do hostelu, kde to všechno začalo. Tentokrát nás tady přivítala česká slečna, která v hostelu pracuje, už to byla předzvěst toho, že se pomalu vracíme domů :( Abychom ten poslední den náležitě uzavřely vydaly jsme se ještě s naší Andy, která se o nás na Islandu celou dobu starala (byla naším supportem na telefonu) do města. Těšily jsme se na pořádnou večeři a tak naše kroky vedly do přístavu do restaurace Sea Baron. Můžu jedině doporučit, lepší rybu jsem snad v životě neměla. A protože jsme byly fakt hrdý na to, že jsme za 7 dní objely Island včetně fjordů, chtělo to i drink. A tak nás Andy zavedla do baru Kex, kde jsme si daly Islandské víno a po tom náročném týdnu musím říct, že dvě skleničky mi úplně stačily :)

A pak už nás čekalo jen se rozloučit s našimi novými islandskými kamarády, vyrazit na hostel, zabalit a "těšit" se domů.

ISLAND den osmý