SLOVINSKO den druhý

DEN DRUHÝ 5. 7. 2018      FAAKER SEE - BOHINJSKÉ JEZERO


  • Najeto: 159 km
  • Délka jízdy: 3 hodiny 32 minut
  • Co jsme viděly: Faaker See, Národní přírodní rezervace Zelenci, vodopád Peričnik, jezero Bled, jezero Bohinj

Mapa trasy celého dne
Mapa trasy celého dne

Ráno jsme se probudily na parkovišti, rychle zabalily spaní, popojely kousek k benzínce a šly jsme se podívat na jezero, u kterého jsme vlastně spaly. Faaker See nás upřímně moc nenadchlo, možná jsme si vybraly jen špatné místo, ale zápach ryb byl docela cítit, všude kolem jezera byly domy a kempy a nemělo to takovou atmosféru jako třeba Traun See.



Daly jsme se tedy do kupy a vyrazily překročit hranice se Slovinskem. Tím, že jsme musely parkoviště relativně brzy opustit, dávalo nám to výhodu času, který se nám hodil. Za chvilku jsme tak už přejížděly hranice. Byl to dost velký zážitek, protože stoupání, které tady je, je neuvěřitelné. Musely jsme jet pomalu a na jedničku, všude na cedulích byly pokyny, kdy zařadit jakou rychlost. Po cestě nás překvapil i odstavený tank, který bychom tu už nečekaly. Naštěstí byl jen "reklamou" na blízké muzeum.



Říkaly jsme si, že snídani si dáme na nějakém pěkném místě na Slovinsku, kde bude hezký výhled. A tak jsme 5 km za Slovinskými hranicemi zastavily na vyhlídce u Kranjské Gory. Čekalo tam na nás krásné odpočívadlo i s lavičkami. Tak jsme začaly vyndávat vše potřebně - vařič na uvaření čaje, vodu, snídani a kartáčky na vyčištění zubů. Když šla Kláry pro svůj kartáček, automaticky zavřela kufr... A v tu chvíli jí došlo, že jsem od samého začátku říkala, že máme nové auto, kde se nesmí odemknout jen kufr, když jsou klíče v autě a pak ho zavřít... A přesně to se nám stalo. Po zabouchnutí kufru se auto zamklo s klíči na poličce kufru. Venku jsme moc věcí neměly, naštěstí jsme měly mobil (sice s mizivým stavem baterie), ale už ne číslo, kam volat... Po pár minutách šoku a marných pokusech se do auta dostat, jsme volaly na asistenční službu s tím, že za námi někoho pošlou, ale neví kdy.... Vtipná část hovoru byla ta, že pán na druhé straně se jmenoval Zoufalý :) V tu chvíli jsme byly zoufalé hlavně my dvě!



Během čekání nám stavělo mnoho lidí a ptaly se nás, co se stalo. Dostávaly jsme samozřejmě rady tipu, rozbijte okýnko a podobně. Ale nechcete první den dovolené rozbíjet okýnko u půjčeného auta, což by také znamenalo to otočit a jet domu. Pořád jsme marně zkoušely tlačit na okýnko a posunout ho dolu, ale spíš než abychom si pomohly, jsme vypadaly jako blázni, Po asi 3 hodinách čekání konečně dorazila pomoc! Nejdřív jsme byly zděšené při pohledu na odtahovku, ale naštěstí byl pán profík a po pár desítkách minut se do auta dostal! Nechcete ani vědět jak.... :)



A tak jsme mohly pokračovat dál! Čas, který jsme ráno získaly, jsme díky tomuhle karambolu zase o dost ztratily, a tak jsme musely naše plány trochu pozměnit. Vyrazily jsme tedy kousek za Kranjskou Goru do Národní přírodní rezervace Zelenci. Tohle místo je nádherné a úplný balzám na duši. Auto zaparkujete zadarmo kousek od vchodu do rezervace. Po klikatých cestičkách lesem se dostanete k jezírku na dřevěné lávky. Jezírko je tak průzračné, že můžete ryby v něm počítat. Pořád v něm něco bublá a voda je tak ledová, že v ní nohy udržíte jen chvíli. Bohužel jsme se sem dostaly relativně pozdě a tak už tu na nás čekalo dost lidí :( Ale i tak jsme si vyšly na věžičku u jezírka a šly se po rezervaci projít.



Čekalo nás toho ten den ještě mnoho a tak jsme vyrazily dál. Po cestě jsme samozřejmě stavěly na dalších místech, která se nám líbila. Oslnila nás řeka Soča, kterou jsme neustále přejížděly. Až jsme po klikaté cestě dorazily k vodopádu Peričnik, tedy spíše k odbočce k němu, protože dál se už musí po svých. Řekly jsme si, že se nejdříve naobědváme, ať máme sílu na cestu nahoru. Vytáhly jsme tedy naše oblíbené Adventure menu, tentokrát kuřecí na divoko s rýží a rozjely naši polní kuchyni :)



Pak už jsme vyrazily k vodopádu. Cesta není nijak dlouhá ani náročná, kousek jdete lesem, chvíli se šplháte po kamenech a pak už tam téměř jste. Tenhle vodopád je nejúžasnější v tom, že cesta vede i za ním. Můžete se tedy vydat přímo za tou masou padající vody. Samozřejmě musíte počítat s tím, že budete trochu mokrý :) Ale jako zážitek je to skvělé, přála sem si to celý Island a nikde se mi to nepoštěstilo, takže tady jsem si to opravdu užila!



Další naše cesta vedla k jezeru Bled, které je známé snad ze všech katalogů a pohledů. Cesta k němu byla trošku očistec, zhoršovalo se počasí a také se před jezerem tvořily kolony. To nám celý zážitek z jezera trošku zkazilo. Ale i tak jsme zastavily kousek od Bledského hradu a vydaly se nahoru. Prošly jsme si nádvoří hradu, daly si kafe a udělaly pár fotek z hradeb na ten známý kostelíček.... Který byl bohužel v lešení :( Objely jsme ještě jezero autem a pak už mířily dál.



Poslední naší zastávkou bylo jezero Bohinj, kde jsme také měly vybraný kemp Camp Zlatorog Bohinj. Když jsme do něj přijely, popadlo nás trošku zoufalství. Kemp měl sice super polohu hned u Bohinjského jezera, ale povrch kempu byl buď mokrá tráva, kde už bylo plno a nebo štěrk a kořeny... Sice šlo o velký kemp, ale chodily jsme po něm snad hodinu a hledaly jsme místo. Chvíli jsme dokonce hledaly na bookingu, zda není poblíž nějaký hotel. Nakonec jsme našly místo na spaní, postavily stan, udělaly večeři a šly spát.