VYSOKÉ TATRY den druhý

DEN DRUHÝ 4. 7. 2019             PRIEČNE SEDLO


  • Nachozeno: 25 km

  • Čas chůze: 9 hodin 30 minut

  • Co jsme viděly: Vodopády studeného potoka, Zamkovského chata, Téryho chata, Priečne sedlo, Starolesnianske pleso, Zbojnicka chata  


Převýšení prvního dne
Převýšení prvního dne

Ráno nás z okna čekal pohled na sluncem zalité kopce Vysokých Tater. S nadšením jsme vyrazili na snídani, pak prostudovali knihu nejlepších treků a zabalili batohy na celý den do hor. Protože ze Žďáru se dostanete jen na druhou stranu Vysokých Tater než jsme potřebovali, posunuli jsme se autem do té nejvíce turistické části, na parkovišti ve Starém Smokovci jsme za 6€ nechali auto a po svých jsme se vydali do hor.

Čekala nás trasa dlouhá nějakých 25 km, takže nebyl čas na dlouhé zdržování. Ze Starého Smokovce jsme se tedy vydali pěšky podél zubačky na Hrebienok. Cesta zubačkou je samozřejmě rychlejší, ušetříte síly, které se vám na tomhle treku budou ještě hodit, ale nám se nechtělo čekat až zubačka pojede a pak jsme také ušetřili 8€ za osobu 😊 . Na Hrebienoku bylo boží dopuštění, lidí jako na Václaváku, restaurace plné a všude křik turistů. Snažili jsme se tohle místo rychle opustit a jít dál tam, kam žádné lanovky ani zubačky nevedou, ze zkušenosti tam totiž moc lidí nebývá 😊 Kousek od stanice lanovky můžete zajít k vodopádům Studeného potoka, kde si můžete nohy zchladit v ledové vodě anebo se prostě jen na různých můstkách a kamenech kochat padající vodou.



Odsud pak vede cesta převážně lesem podél řeky až k Zamkovského chatě. Tady jsme si dali krátký odpočinek na svačinu, abychom pak zase mohli vyrazit dál. Samozřejmě tu můžete zajít do restaurace na něco malého, odskočit si na záchod anebo jen tak posedět, jako my. Čekala nás dlouhá cesta údolím, která se postupně měnila ve šplhání do kopce. Cestou nás čekalo pár sněhových polí, které jsme museli přejít, ale čím výše jsme se dostávali, tím méně lidí jsme potkávali. V některých úsecích jsme pak potkávali už jen šerpy, kteří zásobují Téryho chatu, která byla dalším naším bodem na cestě.



Téryho chata se nachází ve výšce 2 015 m.n.m., takže tady nečekejte žádné velké teplo, na kopcích kolem chaty je po celý rok sníh a na kraťasy to tady taky moc není. Dali jsme si krátký odpočinek na aklimatizaci a oblečení nějaké té vrstvy na víc a pak nás čekal nejtěžší výšlap dne - Priečne Sedlo. Na sedlo vede "cesta" přímo od Téryho chaty. I když cesta je dost silné slovo, většinu času se leze po řetězech úzkým korytem, ve kterém je sníh. Cesta do 2 352 m.n.m., kde je samotné sedlo, je opravdu náročná a není vhodná pro turisty v Converskách 😊 Chce to už trošku lepší boty, alespoň minimální zkušenosti s lezením a hlavně kuráž. Protože ač mi vysoké hory a lezení nevadí, párkrát jsem při pohledu pod sebe měla strach, přeci jen, člověk není ničím jištěný... Taky si nezapomeňte vzít rukavice, protože ty řetězy opravdu nejsou nejteplejší :D Když jsme se pak vyhoupli na sedlo, měla jsem opravdu radost, že už tam jsem a začala jsem pociťovat i únavu, přeci jen první den a hned takový trek!



Ale radost, že jsem nahoře za chvíli přešla, protože mi došlo, že cesta vede dál a musíme se také nějak dostat dolů :D A cesta dolů je mnohdy těžší, než ta nahoru... Terén tvořily především kameny, které se mi sypaly pod nohama, chvílema mi přišlo, že jsem se dolů spíše klouzala po zadku 😊 Následovala další sněhová pole s ledem a různá plesa, ale především čistá příroda s minimem lidí! U Starolesnianskeho plesa jsme si dali menší oraz, abychom pak mohli pokračovat dál až ke Zbojnické chatě. Tu jsme však jenom minuli a pokračovali jsme dále zpět na Hrebienok. Cesty z kopce jsou pro mě vždy mnohem horší, raději se budu šplhat do kopců, než z nich pak slézat dolů. Cestou na Hrebienok jsme na cestě potkali dokonce i lišku, o které jsme dlouho přemýšleli, zda je už tak ochočená nebo má vzteklinu.



Z Hrebienoku jsme chvíli váhali, zda nepojedeme zubačkou dolů, ale nakonec jsme si řekli, že to už přeci dojdeme. No, co vám budu povídat, měla jsem toho plné kecky a když jsme pak došli k auto do Starého Smokovce, měla jsem fakt radost!

Když jsme dorazili do penzionu, dali jsme si opět skvělou večeři, zaskočili k místnímu farmáři pro pravé domácí korbáčky a šli na kutě!