VYSOKÉ TATRY den šestý

DEN ŠESTÝ 8. 7. 2019                       RYSY (2 503 m.n.m.)


  • Nachozeno: 28 km

  • Čas chůze: 9 hodin 30 minut

  • Co jsme viděly: Popradské Pleso - Kotlina Žabích plies - Chata pod Rysmi - Rysy - Sedlo Váha - Štrbské pleso - Jazierka lasky


Převýšení posledního dne
Převýšení posledního dne

V penzionu jsme se domluvili na možnosti mít snídani dříve, tak abychom mohli co nejdříve vyrazit. Chystali jsme se totiž vyšlápnout na Rysy (2 503 m.n.m.). A tak jsme v 6:40 vycházeli z parkoviště kousek pod Popradským plesem, kde jsme nechali auto.

Z výstupu na Rysy jsem měla upřímně obavy, na Youtube jsem se koukala na různá videa z výstupu a nevypadalo to úplně jako obyčejná túra v horách. A tak jsem s nervozitou šla po asfaltce, která vede až k Popradskému plesu a říkala si, ať to hlavně zvládnu. U Popradského plesa si na rozbočce můžete vzít nosítko pro šerpy a vynést připravený náklad na Chatu pod Rysmi. Já až takový blázen nejsem, ale můj kluk jo, takže popadl nosítko, které i s nákladem mělo cca 10 kilo, naložil si na něj svůj už tak dost těžký batoh a vyrazili jsme vzhůru.



Od Popradského plesa vede cesta lesem po cestičce s kameny, ale nebylo to zatím tak hrozné, jak jsem čekala. Celkem na pohodu jsme došli až do Kotliny Žabich plies (1 920 m.n.m.). A tady se krajina začala měnit v horské scenérie, už tu nebyl les, ale všude kolem nás, a hlavně nad námi, byly majestátné skalnaté hory. Kousek nad Žabími pliesy začaly přicházet úseky plné žebříků, řetězů, přechodů propastí a vodopádů... Mnoho úseků jsem znala z Youtube, kam jsem koukala den před tím a upřímně, nebylo to tak děsivé a náročné, jak všude psali a ukazovali. Pokud máte nějaký cit pro hory a jste alespoň trochu lezecky zdatní, bude to pro vás naprostá hračka.



Po tomto nejnáročnějším úseku cesty už pak pokračujete jen po vyšlapané pěšině podél srázů a takto dojdete až ke slavné Chatě Pod Rysmi, nejvýše položené chatě v Tatrách. Tam končil i příběh nákladu, který nesl můj kluk na zádech. V chatě ho předal a jako poděkování dostal obrovský hrnek čaje s rumem. Protože ač bylo dole v údolí teplo, nahoře na chatě byla pěkná zima, na střídačku přicházela mlha a zase odcházela. Chata byla plná k prasknutí, ale atmosféra byla úžasná. Hrálo se tu na kytaru, u krbu si lidé sušili věci a celkově to bylo hrozně přátelské. My jsme si ale řekli, že tu posedíme až pak, nejdříve, že vylezeme na vrchol Rysů a pak se tady zahřejeme.

A tak nás čekala cesta přes sněhová pole, následně přelézání velkých kamenů a chůze po hřebeni hor a přes sedlo Váha, až jsme dosáhli vrcholku Rysů (2 503 m.n.m.). Musím upřímně přiznat, že tady nahoře se mi nedělalo moc dobře, a to mi normálně výšky nevadí. Ale mlha, která se tu valila, že chvílemi nebylo vidět dolů, jen umocňovala moje úzkosti. A tak jsem na rozdíl od ostatních seděla na jednom místě a odmítla se z něj hnout 😊 Dali jsme si tady nahoře, v tom horském nebi, sváču a po asi hodině kochání a pozorování horolezců, kteří horu zdolávali lezecky, jsme se vydali zpět k chatě. A jestli cesta nahoru přes ten všechen sníh, led a kameny, byla těžká, dolů to bylo ještě horší. Když jsme se pak dostali zase k chatě měla jsem opravdu radost.



Chata pod Rysmi je opravdu krásné místo proslavené nejen tím, že je zásobována nosiči, ale také slavnou kadibudkou, která je přímo na úpatí a z jedné strany úplně prosklená. Když pak vykonáváte potřebu, můžete se u toho kochat výhledem.



No, a protože můj kluk je tak trošku blázen, vzal si na chatě opět nosítka, naložil batoh a s nákladem jsme se vydali zpět dolů. Protože chata se nejen zásobuje, ale také se vše z chaty musí donést do údolí (v našem případě to byly prázdné přepravky). Cesta dolů už byla podstatně lepší, člověk věděl, co ho na jakém úseku cesty čeká a jak má rozložit síly, takže i části cesty s řetězy a žebříky se daly v pohodě zdolat.



Cesta dolů byla výrazně rychlejší, a tak když jsme u Popradského plesa předali náklad z Rysů, rozhodli jsme se, že půjdeme ještě dál a koukneme se do nejvíc turistického místa, na Štrbské pleso. Cesta k němu vedla lesem po pohodových cestách, což také značilo velké množství turistů. U Štrbského plesa si člověk po celém dni lezení, chození a s batohem přišel až nepatřičně. A tak jsme od něj pokračovali dále na Jezierka lasky, které najdete kousek za Štrbským plesem směrem na Popradské pleso. Odtud nás čekala už jen cesta po asfaltce a po kolejích (protože nás asfalt vážně moc nebere) zpět k autu pod Popradské pleso.



Výšlap to byl fakt náročný a těch 27,8 km v nohách bylo opravdu znát. Unavení jsme dojeli na penzion, kde nás čekala večeře a přeci jen jsme neodolali malé procházce po Ždiaru, abychom nakoupili na doma korbáčky a sýrové oplatky.  


Mapa výšlapu na Rysy.
Mapa výšlapu na Rysy.