VYSOKÉ TATRY den třetí

DEN TŘETÍ 5. 7. 2019         VYŠNÉ KOPSKÉ SEDLO


  • Nachozeno: 23,2 km

  • Čas chůze: 7 hodin 50 minut

  • Co jsme viděly: Monková dolina, Široké sedlo, Vyšné Kopské sedlo 1 925 m.n.m. , Kopské sedlo, Pod Muráňom, Tatranská Javorina  


převýšení tohoto dne
převýšení tohoto dne

Druhý den ráno jsme si řekli, že to chce něco ne tak náročného, ať se nezničíme hned na začátku dovolené. Tak jsme vybrali trasu, která začínala u ubytka. Nejdřív jsem si říkala, že to bude túra nic moc, když to nevede to těch úplně vysokých hor, ale spíše tak po loukách... samozřejmě jsem se hluboce mýlila 😊

První část cesty vedla do Monkové doliny, takže spíše údolím, lesy, loukami... Ale pak se cesta začala pomalu zvedat, až se změnila v docela slušný výšlap mezi kamzíky až na Široké Sedlo. Cesta vedla přes kameny, šotolinu a chvíli měnila jen v úzkou pěšinku vedoucí nad srázem dolů. Na Širokém Sedle jsem si říkala, jak jsem ráda, že už jsme nahoře a že si dáme odpočinek. Ale když jsem sundala batoh, zjistila jsem, že ještě nejsme na vrcholu. Všudypřítomní kamzíci totiž naznačovali, že se jde ještě dál.



A tak jsme ještě v cestě pokračovali až na úplný vrchol Vyšného Kopského sedla do 1 925 m.n.m. Jak jsem se ráno bála, že to bude den bez výhledů jen s loukami a pastvinami, tak jsem se dost pletla. Protože z Vyšného Kopského sedla vidíte Vysoké Tatry z druhé strany! Můžete se tak kochat výhledem na Lomnický štít a další majestátné vrcholy Tater. Tahle strana Tater je úplně jiná, není tak skalnatá, naopak je porostlá zelení a tolik lučního kvítí, co najdete tady nahoře, jsem hodně dlouho neviděla! Našli jsme si krásné místo, kde jsme byli asi hodinu, seděli jsme a kochali se tou čistou přírodou, a hlavně bez lidí!



Pak následoval další úsek cesty, sejít do Kopského sedla, kde naopak lidí bylo dost. Proto jsme se tu moc nezdrželi a vydali se po úzkých pěšinkách vedoucích na okraji srázů níž a níž. Celý den bylo takové zvláštní počasí, kdy člověk nevěděl, zda začne pršet teď anebo za pár minut. Teplota se měnila za každým rohem, a tak jsme se neustále oblékali a vzápětí svlékali :D

Cesta dolů byla dlouhá a klikatila se celou dobu podél řeky, kterou jsme pak Pod Muráňom přešli a tím jsme úplně opustili hory. Cesta dál už byla vyasfaltovaná a pro nás tím pádem dost smutná. Po asfaltu jsme došli až do tatranské Javoriny, kde jsme si koupili pivo a rozhodli se, že budeme chvíli stopovat. Jako záložní variantu jsme měli autobus, který jel za 45 minut.



Bohužel jsme byli docela blízko polských hranic, a tak nám nikdo nechtěl zastavit. Tudíž vyhrála varianta autobusu, který nás odvezl na druhou stranu Ždiaru, kde jsme měli ubytování. Díky tomu jsme si vesničku prošli úplně celou a našli si místo, kam jsme se chtěli jít podívat na západ slunce, což jsme po večeři také udělali 😊 V nohách jsme za ten den měli přes 23 km, ale i tak jsme se vydali na pole nad vesničkou!


Mapa celého dne
Mapa celého dne